§ 17
(1) Nahradil-li stát škodu, ke které došlo při činnosti státního
orgánu nebo poskytl-li
ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli
na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním
postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu
oprávněni.
(2) Nahradil-li stát škodu, která vznikla z nezákonného
rozhodnutí nebo z nesprávného úředního postupu, na nichž se
podílel soudce nebo
státní zástupce, nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění
za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu pouze tehdy, pokud
byla vina soudce nebo státního zástupce zjištěna v kárném nebo trestním řízení.
(3) Uhradily-li úřední osoby nebo územní celky v přenesené
působnosti regresní úhradu státu, mohou požadovat regresní úhradu
od těch, kdo se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na
nesprávném úředním postupu.
(4) Je-li podle tohoto ustanovení uplatněn nárok na regresní
úhradu proti osobě, u níž účast na výkonu veřejné moci náležela
k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru nebo z poměru mu na
roveň postaveného anebo z poměru služebního, řídí se výše regresní
úhrady zvláštními předpisy.9) V ostatních případech nesmí výše
regresní úhrady přesahovat jednu šestinu částky zaplacené tím, kdo
regresní úhradu požaduje, nejvýše však 5000 Kč. Toto omezení
neplatí, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.
(5) Nárok na regresní úhradu vylučuje nárok na náhradu škody
podle obecných předpisů.
(6) Nárok na regresní úhradu nelze uplatňovat vůči tomu, kdo se
podílel na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném
úředním postupu na příkaz nadřízeného, ledaže by se uposlechnutím
příkazu dopustil trestného činu.